Žijeme v čím dál větších domech. Alespoň to tvrdí statistiky. Kolik místa ale skutečně potřebujeme? A opravdu platí čím víc pokojů, pater a koupelen, tím víc spokojenosti? Existují výzkumy, které naznačují, že to tak úplně neplatí.
Možná využíváte méně než 50 % plochy svého bydlení
Jak svůj čas doma tráví taková průměrná rodina 21. století? To je otázka, kterou si mezi roky 2014 – 2017 opakovaně kladli antropologové, sociologové a další vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Mimo jiné zkoumali, v kterých částech domu se nejčastěji pohybujeme a kolik času v nich trávíme. Výsledek? Podle studie využíváme zhruba 40 % prostoru, který vlastníme. A za který jsme si – často těžce – zaplatili.

Zdroj obrázku: Think Save Retire. Kalifornští vědci a vědkyně šli na to chytře. V domácnostech 32 rodin rozmístili čidla a kamery a výsledky vyhodnocovali na základě tepelných stop, které zanechávají naše těla.
Můžete namítat, že v USA jsou domy mnohem větší než u nás. V průměru to tak jistě bude. Ovšem rodina, která ilustruje daný příklad, žila v domě s plochou 120 m2. To se nezdá zase tak moc, že? Podle posledních údajů Českého statistického úřadu má průměrný rodinný dům v Čechách zhruba 99,7 m2 a byt 61,7 m2.
Kdo si dal dvě a dvě dohromady, už ví, že dané rodině stačilo pouhých 48 m2.
Kde je srdce domu a kde naopak ubrat
Centrem domácího dění odjakživa bývalo společné jídlo. Však i berní úředníci Marie Terezie měli kdysi zadáno, že domácnost tvoří ti, co spolu chlebí. Tedy stolují u jednoho stolu. A ještě naše babičky a brababičky se po večerech scházely ve světnici, seděly spolu při práci a u toho si vyprávěly strašidelné příběhy. Vyspat se pak člověk mohl klidně i na peci.
Jak je vidět i na výše uvedené ilustraci, nejvíce se i soudobá moderní rodina pohybovala v jídelně, v kuchyni a pak v „rodinném pokoji” s televizí a počítačem.
Při koupi či stavbě vlastního domu je pak namístě věnovat největší pozornost právě těmto prostorám. Nepotřebujeme obrovské ložnice, pokud se do nich jdeme jen vyspat. A opravdu využijete dvě koupelny, nebo byste se bez druhé celkem dobře obešli?
Jedním z dalších zajímavých zjištění unikátní studie byla skutečnost, jak málo času trávily rodiny venku. A to i v případě, že žily v regionu, kde bylo počasí celoročně příznivé. I když zjištění dál rozvíjeno není, lze předpokládat, že v tomto případě do hry vstupuje spousta faktorů.
Je to třeba i menší prostor, který často láká k tomu vyrazit ven za trochou slunečních paprsků. Třeba jen na terasu.
V BAYAYA se snažíme život přesouvat blíže k přírodě. I proto věnujeme terasám našich staveb stejnou pozornost jako jejich obytné části. Foto: Tomáš Havel
Jak najít ten správný rozměr
Nejrůznější typy tiny housů a maringotek zažívají v posledních letech veliký boom a to nejen za oceánem. Ovšem, kde najít tu správnou míru? Nastěhovat bez rozmyslu hned všechny členy rodiny do jedné místnosti by také mohlo skončit katastrofu. Z čeho tedy vycházet?
Zkuste si odpovědět na tyto otázky:
- Kolik lidí bude v domě žít?
- Jak moc času trávíte doma?
- Jaká chytrá řešení můžete využít? Např. vyklápěcí postel, závěsný stůl atp.
- Co kdyby extra místo navíc suplovala zahrada nebo venkovní terasa?
- Jak velký prostor si můžete finančně dovolit? A znamená to, že si větší nemovitost můžete dovolit, že je pro vás opravdu lepší?
Některé zdroje uvádějí, že na jednoho člověk by mělo připadat alespoň 10 m2 obytné plochy, jiné zase říkají, že se toto číslo pohybuje spíše okolo hranice 20 m2. Mnohem důležitější než určité číslo, je ale otázka soukromí.
O bydlení přemýšlejte tak, aby každá osoba v domě měla svůj vlastní prostor, kam si může „zalézt”. Nemusí se hned jednat o oddělený pokoj.
Vytvořením horního loftu v posedu / domě / bytě vzniká soukromý prostor bez nutnosti přidávání dalších místností. Foto: Tomáš Havel
Nakonec vždy vycházejte ze své současné situace a potřeb. Pokud plánujete rodinu, existuje už dnes řada řešení ve formě modulových domů, respektive stavebnic. Vaše obydlí se tak může rozrůstat spolu s novými členy posádky.