Na začátku byl les…
Pak přišla myšlenka, že by vlastně vůbec nebylo špatné, kdyby se dala vzít celá rodina včetně dětí a jít od posedu k posedu po celých Čechách.
Rád chodím do lesa (pozn. Láďa), na procházky, běhat, na čundr, meditovat. Prostě se vydýchat. Na cestách často potkáváme posedy. Pak přišla myšlenka, že by vlastně vůbec nebylo špatné, kdyby se dala vzít celá rodina včetně dětí a jít od posedu k posedu po celých Čechách. Vlastně stejně jako jsou horské chaty třeba v Rakousku. Objevovat krásy nejen přírody, pohybu, poznávat různé kouty Čech, mít třeba na každém posedu knížky co se líbí ostatním, kroniku, co v okolí objevili, apod.
Jít od posedu k posedu, po celých Čechách a užívat si přírodu i zajímavá setkání. Jen tak být.
Pak jsem potkal v Plzni Kubu. Kuba Mareš je architekt a renesanční člověk. Dělá to, co by několik lidí nezvládlo za celý život, studnice nápadů, snaha pomoci veřejnému prostoru. Ostatně mrkněte na projekt k.světu. Kuba nás pozval na Pecha Kucha Night v Plzni, v té době ještě se ZOOTem, kde jsme rozvíjeli třeba projekt DOBRO., kde jsme na míru designovali různé kolekce pro neziskové organizace a pomáhali jim tím získat peníze na jejich projekty.
Posedlí
Pechu tam tehdy uchvátila prezentace Posedlých, o posedech, jejich typech, celé subkultuře posedů. Věděli jste třeba, že posedy jsou po rodiných domech nejrozšířenější stavbou, která ale není stavbou? :) Údajně je jich přes 300.000.
Když jsme se pak s Kubou bavili, tak říkal, že zrovna staví 2 posedy v Brně. Když jsem se ptal na povolovačky, tak jen lakonicky odpověděl, že to jsou přeci posedy 😺. Zážeh….
Krabička a Domeček
Pak už to šlo celkem rychle. První posed Krabičku, jsem navrhoval sám, druhý, Domeček Kubův ateliér. Detaily uchycení oken pocházejí od architekta Petra Šindeláře z ateliéru Vllnna, jako konstrukční materiál jsme zvolili CLT panely pro jejich skvělé vlastnosti a možnost si vyhrát s detaily. Přes svojí ženu Monču jsem se potkal s klukama v Pelhřimovu, kteří zase měli chuť se kromě psaní dotací pro ostatní firmy pustit do něčeho nového. Nakonec se hledání výroby ukázalo jako největší oříšek. Stavebnictví v tu dobu jelo naplno, hypotéky levné a každý kdo něco uměl, byl beznadějně plný na několik let. Přes bráchu Michala Trpáka jsem se seznámil s majitele Brokisu Janem Rabellem. Kdo neznáte Brokis, tak se jedná úžasná ručně vyrábená světla, které znají po celém světě a protože Brokis vlastní i truhlárnu a protože zrovna kvůli Covidu zrušili řadu veletrhů, kam truhlárna vyráběla prostory pro prezentaci světel, vznikla volná kapacita a tím i cesta kupsiposed.cz. Pak uže jen stovky hodin na vývoji prvních kousků, jazzování o truhlářských detailech se špičkovým truhlářem Petrem Syrovátkou.
Ostatně smysl pro detail a naprosto precizní práce i kvalita je to, co zákazníci oceňují.
Sdílej
Další články
